Poohlédnutí za rokem 2013

25. prosince 2013 v 16:39 | Teressia Terminator |  Teressia's world^^
Ahojte,
v tomto článku se chci poohlédnout za všemi krásnými i nemilými událostmi roku 2013. Je to rok, kdy jsem konečně dovršila rozumu (aspoň malinko), kdy jsem si ujasnila priority a kdy jsem se konečně naučila jít po cestě, která vede k mému subjektivnímu štěstí.
Vše začínalo jedinou tichou prosbou. "Roku 2013, buď pro mě dobrý." Prosba se vyplnila a já o Silvestru až budu pronášet přípitek můžu říct : "Přesně před rokem jsem si přála, aby byl tenhle rok dobrý, měla štěstí a boží požehnání, tudíž se mi vše krásně vyplnilo."



V lednu jsem odjela na hory, navštívila maturitní ples naší školy a moje blonďaté vlasy změnily barvu - získaly nejdřív fialovou, červenou, následně, růžovou a nakonec Lolitkovskou zrzavou. V únoru jsou oslavila další narozeniny. Měla jsem ošklivou nehodu s kolenem, takže jsem 6 týdnů skákala o berlích a další 4 jsem lozila o ortéze.


Poučení pro příště: Nepadat v autobuse.

Březen, duben, květen, celou dobu jsem měla jedinou zábavu, psát si s jistým chlapcem, se kterým se znám vpodstatě od malinka, jeho jméno je Praveček. Jak jsme si tak psali, zjišťovali jsme, že jsme oba přes umění, vážnou hudbu, vojenské obejkty, 2. světovou válku a filmařinu. Jezdili jsme spolu procházet bunkry, rozpadlé budovi, fotili spolu (což je mimochodem i moje největší láska), čímdál víc jsme si byli bližší. Musím přiznat, jo, zamilovala jsem se. Najednou tu byly závěrečné zkoušky a škola je za mnou. Sice to nedopadlo všechno podle představ, ale i tak, prošla jsem s výborným hodnocením, čtyřmi chvalitebnými, ale nepamatuju si z toho absolutně nic. Důvodem je asi hlavně to, že jsem přišla o mojeho nejmilovanějšího čtyřnohého kamaráda, pejska (německého ovčáka) jménem Čakmond.

Poučení pro příště: míň čumět na fotky Pravečka, víc čumět do knih

Najendou jsou tu prázdniny a s nimi i 16. červenec. Praveček mě požádal, jestli bych s nimi nenatočila video. Měla jsem tu nejvíc vedlejší roli, jak to šlo, ale i tak to pro mě bylo hrozně moc.
Video najdete tady :

Točilo se nadále naprosto celé prázdniny, ale o prázdninách byli ještě další osudové chvilky. Například 31. července. Praveček mě vzal na čtyřkolku. Jelikož "stroje" naprosto miluju, nejde tohle označit jinak, než dokonalé odpoledne. Byla jsem hrozně šťastná, když jsem se mohla tulit k jeho tělu, když jsem mohla vedle něj ležet v lese a hodiny si povídat. Večer jsem měla zkoušku s kostelním sborem a po zkoušce - Praveček mě doprovodil domů. Nejkrásnější pocit bylo, když jsem ho prostě chytla za roku a šla stylem "Tenhle je můj". Sice jsem řekla slušnou kravinu, místo "Chytni mě za ruku" jsem prostě jako správný buran jeho ruku vytáhla z kapsy se slovy "pojď sem.", ale podle něj to bylo roztomilý. Když jsme se loučili u našeho domu, tak jsem mu chtěla dát jen takovou jemnou pusu na tvář a zapomněla jsem, že mám lízátko. Prostě jsem tele. Málem přišel o oko.

Poučení pro příště: Hlídat si, co mám v puse.

Kluci (je jich víc) na točení se mnou byli tak spokojení, že s nimi točím už pořád. Naše videa jsou zveřejňována tady. Léto končí a já odjíždím do Itálie. Dřív jsem italsky mluvila dobře, první dny jsem si ale moc nevzpomínala na slovíčka. Najednou mi začala naskakovat a já rozumněla i kněžímu v kostele. Dva týdny plné sluníča byly skvělé.

Po návratu do čech jsem jen znovu zabalila kufry a odcestovala do Anglie. Týden v překrásném Londýně, to je něco pro mě. Čaj, skvělá rodina, déšť a přátelé, to mě zde provázelo. Najednou je i tahle pohodová cesta u konce a mě nezbývá, než nastoupit do školy. Učení, učení, učení, po škole natáčení, lítání s Pravčou a energy drinky. Tenhle stereotip pokračoval vpodstatě až do prosince, kdy jsem chodila jako andělíček na Mikuláše, kdy jsem jela lyžovat do Alp (Zase to odneslo koleno). Návrat z Alp byl znepříjemněn zprávou o smrti druhého ze sourozenců našich německých ovčáků. Přišli jsme o Cyrilka. Místo těhle sourozenců teď máme 8-mi měsíčního Altaira a 8-mi týdeního Ozzyho. Vánoce na krku, dárky večeře a mše.

Tyhle dny jsem si opravdu užila v naprostém pokoji. Děkuju všem, co mi to umožnili.

Na závěr, všichni, co tenhle článek dočetli až do konce si zaslouží můj obrovský dík a obdiv. Moc pro mě znamená, když někdo dokáže obětovat svůj čas, aby mohl vidět práci druhého a mohl mu třeba vytknout chyby a naopak vypíchnout ty nejhezčí body. Všem chci popřát krásné prožití posledních dní roku 2013 a krásný začátek do roku 2014. Pevný krok směřující po cestě úspěchu až k cíli.

Vaše Teressia Terminator


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

click*_*

click^^ 100% (28)

Komentáře

1 nesnasime-vecko-tecko nesnasime-vecko-tecko | 28. prosince 2013 v 11:26 | Reagovat

Moc pěkný článek, dobrý nápad.
Je mi líto, co se ti stalo, aspoň, že z toho máš vždycky nějaké ponaučení. Ikdyž já bych se asi nepoučila :D
Tak hlavně že to ten kluk přežil :)
Ty se máš, tyky chci moc jet do Londýna :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama