Listopad 2013

My dear Jesus .. ^^

25. listopadu 2013 v 9:19 | Teressia Terminator |  Teressia's world^^
Zdravím moc všechny :P
Dneska bych vám chtěla představit moje vánoční přáníčko :3. Je to překrásně udělaný :P. Bohužel není moje práce :(. Rozhodně ale naprosto souhlasím^^.

Tak doufám, že se mi aspoň něco vyplní :P.

Best friends forever <3

24. listopadu 2013 v 11:36 | Teressia Terminator |  Teressia's world^^
Bonžůr :D
Každý si to asi zažil - nostalgická chvilka plná vzpomínek na doby, kdy s nejlepším přítelem dělali hlouposti, u kterých se zasmáli jako nikdy.. Hrozně jsem si včera zavzpomínala. Bylo to bezvadný. Milovala jsem jí, fakt, doslova. Byla to moje "Mandželka", byla moje všechno. Byla jedinej člověk, co mě ve všem vyslechl a nesoudil, když jsem něco provedla, byla na mojí straně, ikdyž věděla, že je to blbost..
, , , , a spousty dalších, songů jsme spolu protancovaly, prozpívaly.. bylo to jiný.
čtyři roky stará fotka ? Není problém. Jméno toho andílka je Simonka. Její dokonalost nezná hranice a hříšnost též :D. Je součástí mojeho harému, ale zárověň je zasnoubená s jistou Jou. Milovat jí je zbytečný, ona vám to nevrátí, jen vám bude říkat, že jste "Její blbeček"/"Retard"/"úchylák" :D :D :D. Prostě kamarádství jak z nějakýho filmu, jenže časem to bohužel ochablo tak, že mě začala s Jou podvádět a.. A prostě už se tak nemiluje, ale myslím, že s nikým nikdy nebudu mít tolik dokonalejch vzpomínek, jako s ní <3.


dafucq ?'

24. listopadu 2013 v 11:08 | Teressia Terminator
:D :D :D

Jedem koloběh.

2. listopadu 2013 v 14:53 | Teressia Terminator |  Teressia's world^^
Zdravím.
Dneska mám pro vás takovou mostalgickou úvahu. Celej den mě to pěkně bere, pořád přemýšlím, jak je to na sebe všechno napojeno, jak je všechno znovu a znovu. Poslouchám tu mojí milovanou písníčku (). Nostalgie jak blázen a mě chytá neskutečný nutkání otevřít dveře domu a jít do lesa. Potřebuju si srovnat myšlenky, ale projednou je nehodlám rovnat jen v hlavě, chci je 'srovnat' na papír. Chci je sepsat do tohohle článku.

Podívám-li se na svůj život, můžu být vpodstatě spokojená - mám bezva rodinu, která mě miluje, mám skvělýho přítele, bezvadnou bandu lidí, co mě obklopuje, spoustu vědomostí, někdy by se dalo říct, že si nemůžu ani přát víc. Není to však pravda, lidé, co mě poznávají teď, říkají, že jsem hodná, milá, fajn, ale ve skutečnosti se to takhle jednostranně říct nedá. Ti, co mě znají dlouho, jako je například moje blonďatější já, kamarád, co byl vždycky se mnou ... Bývala jsem lepší člověk. Kdykoliv se řeklo, měla jsem spoustu času pro ty, na kterých mi záleží, ale časem - změnil se svět, změnilo se moje vnímání. Změnilo k horšímu. Prý jsem nebývala agresivní, rasistická a věčně naštvaná. Nějak se na mě začalo časem projevovat i to, jak jsem se stávala roztržitější a roztržitější. Když můj kamarád potřeboval, abych tu byla pro něj, byla jsem, ale ne dostatečně. Uvědomuju si moc pozdě, že jsem si ani tak bezva člověka v životě nezasloužila. Tak citlivému klukovi nestačí říct "Jsem tu pro tebe." Jemu je to potřeba dokázat.
Nastalo léto, nastalo období, když se můj rasismus ještě víc prohloubil. Agresivita ve mě ještě rostla. Víc k tomu dokáží říct jen ti, co mě v tý době zažili. Jde to se mnou pořád z kopce, to není nic, co bych nevěděla, ale.. ale jednoduše to už nevrátím. Přísahám, že jednou se dostanu dál. Ale nikdy to nebude a Terez, co všichni znali. Čas nevrátím. No, ikdyž ... Ne, nevrátím.